2 Chronicles 35
1 Čtrnáctý den prvního měsíce uspořádal král Jóšijáš v Jeruzalémě oslavu výročí velké noci, kdy Hospodin vyvedl Izraelce z Egypta. Tuto příležitost si Izraelci již tradičně připomínali obětováním velikonočního beránka.
2 Jóšijáš rozdělil jednotlivé povinnosti chrámových obřadů mezi kněze a povzbudil je k odvaze v plnění jejich povinností.
3 Lévijcům, kteří zasvětlili svůj život Hospodinu a vyučovali Izraelce jeho zákonům, král nařídil: "Přineste do chrámu truhlu s deskami Hospodinova Zákona. Vždyť proto ho Davidův syn Šalomoun vybudoval. Již nebudete truhlu dále přenášet na ramenou z místa na místo. Nyní budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a jeho izraelskému národu.
4 Rozdělte se podle svých rodů a pracovního zařazení, jak kdysi nařídil izraelský král David a jeho syn Šalomoun.
5 Vytvořte skupiny a rozdělte služby v chrámu tak, aby rozdělení lévijců odpovídalo příslušnosti k jednotlivým rodinám.
6 Očistěte se od všeho, co stojí mezi vámi a Bohem, neboť budete sloužit Izraelcům a zabíjet jejich velikonoční beránky, jak kdysi prostřednictvím Mojžíše nařídil sám Hospodin."
7 Jóšijáš štědře věnoval na oslavy výročí velké noci, kdy Bůh vysvobodil Izraelce z Egypta, třicet tisíc ovcí a koz a navíc tři tisíce kusů skotu, aby každý z přítomných mohl přinést Hospodinu oběť.
8 Po vzoru krále darovali svá vlastní obětní zvířata lidem, kněžím a lévijcům také ostatní představitelé Izraele. Správcové Hospodinova chrámu Chilkijáš, Zekarjáš a Jechíel věnovali celkem dva tisíce šest set zvířat k velikonoční oběti a k tomu ještě tři sta kusů skotu.
9 Dalšími dárci byli lévijští předáci Kónanjáš, jeho dva bratři Šemajáš a Netaneel a dále Chašabjáš, Jeíel a Józabad, kteří společně věnovali ostatním lévijcům pět tisíc ovcí a pět set kusů skotu.
10 Když bylo na oslavu Velikonoc vše připraveno, kněží a lévijci zaujali místa, která jim určil král.
11 Lévijci zabíjeli a stahovali obětní beránky a podávali kněžím jejich krev, kteří s ní obřadně kropili.
12 Lévijci také oddělovali části zvířat určené k obětování, aby je každá z izraelských rodin mohla předložit Hospodinu jako svůj dar - přesně podle příkazů Mojžíšova zákona. Stejně pak nakládali také se skotem.
13 Podle pravidel opékali velikonoční beránky na ohni a ostatní obětní dary vařili v hrncích, kotlích a na pánvích. Maso z obětí potom ihned rozdělovali všem Izraelcům.
14 Kněží z Áronova rodu obětovali na oltáři zvířata a jejich tuk až do pozdních nočních hodin, zatímco lévijci připravovali obětní hody pro sebe i pro všechny kněze.
15 Během oslav zůstali na svých místech také chrámoví hudebníci, potomci z Asafova rodu. Rozmístili se přesně tak, jak kdysi ustanovili král David, Asaf, Héman a králův prorok Jedútún. Z určených míst u jednotlivých bran se v ten den nemuseli vzdalovat ani strážní, protože obětní dar a pokrm pro ně připravili lévijci.
16 V těch dnech z rozkazu krále Jóšijáše Izraelci slavili na Hospodinovu počest výročí velké noci, kdy opustili Egypt, a předložili Bohu na oltář své oběti a dary.
17 Všichni Izraelci, kteří se slavnosti hodu beránka účastnili, pak tento svátek, při kterém nejedí nic kvašeného, slavili ještě dalších sedm dní.
18 18-19 Takovou oslavu Velikonoc nezažil Izrael od doby, kdy žil prorok Samuel. Žádný izraelský král nikdy předtím neuspořádal tak velkolepou oslavu tohoto svátku jako král Jóšijáš. Psal se osmnáctý rok Jóšijášova kralování, když Kněží, lévijci a všichni lidé z Judska a Izraele společně slavili hod beránka.
19 ***
20 Zanedlouho poté, co král Jóšijáš obnovil v Hospodinově chrámu pravou bohoslužbu, vydal se egyptský panovník Néko přes území Judska ke Karkemíši na Eufratu, aby bojoval proti Babylóňanům. Jóšijáš s jeho tažením nesouhlasil a postavil se mu se svým vojskem na odpor.
21 Néko tedy k Jóšijášovi vypravil posly se vzkazem: "Nepleť se do mých záležitostí, judský králi. Nechci napadnout tvou zemi, ale národ, se kterým vedu válku. Bůh stojí při mně a přikázal mi, abych neváhal. Proto se nesnaž bránit jeho rozhodnutí, jinak tě smete."
22 Jóšijáš však neposlouchal, co mu Néko z Božího pověření vzkázal, a neustoupil. Vytáhl proti němu na planinu nedaleko Megida a jejich vojska se utkala v boji.
23 V bitevní vřavě však Jóšijáše těžce zranili egyptští lučištníci. Vážně raněný Jóšijáš ihned svým služebníkům přikázal, aby ho odvezli z bojiště.
24 Přeložili ho tedy neprodleně z válečného vozu na povoz a spěchali do Jeruzaléma; tam však král svému zranění podlehl a zemřel. Jeho tělo pak pohřbili do královské hrobky k jeho předkům. Nad ztrátou svého krále truchlili všichni obyvatelé Judska i Jeruzaléma
25 a prorok Jeremjáš složil na Jóšijášovu počest smuteční píseň, kterou od té doby zpívají všichni zpěváci i zpěvačky na památku tohoto velkého panovníka. Píseň se v Izraeli rozšířila a byla zapsána do knihy Žalozpěvů.
26 Ostatní události z doby vlády krále Jóšijáše včetně toho, jak podle nařízení zákona následoval Hospodina, od počátku do konce zaznamenává kronika izraelských a judských králů.